Zákon o hazardních hrách v roce 2026: co říká důvodová zpráva

Co je důvodová zpráva a její účel

Důvodová zpráva představuje samostatný dokument, který doprovází návrh zákona při jeho projednávání v Parlamentu České republiky, a v případě zákona o hazardních hrách má stejný význam jako u jakéhokoliv jiného legislativního materiálu. Jde o text, který zpracovává předkladatel návrhu, tedy zpravidla příslušné ministerstvo, a jehož smyslem je vysvětlit poslancům, senátorům, ale i širší veřejnosti a odborné komunitě, proč se daná právní úprava přijímá, jaké problémy má řešit a jaké dopady se od ní očekávají. Důvodová zpráva sama o sobě není právně závazná, tedy nejde o normativní text, kterým by se řídily orgány veřejné správy nebo soudy při rozhodování, ale slouží jako interpretační vodítko, které pomáhá pochopit smysl a cíl jednotlivých ustanovení zákona.

U zákona o hazardních hrách má důvodová zpráva zvláštní význam, protože tato oblast je velmi citlivá z hlediska ochrany spotřebitele, boje proti gamblerství, prevence praní peněz a také z hlediska fiskálních zájmů státu. V obecné části důvodové zprávy předkladatel obvykle popisuje dosavadní právní stav, upozorňuje na nedostatky předchozí úpravy a vysvětluje, jaké společenské, ekonomické nebo technologické změny vedly k potřebě nové regulace. Typicky se zde řeší otázky, jako je rozmach online hazardu, potřeba účinnější kontroly provozovatelů, harmonizace s právem Evropské unie nebo snaha omezit negativní dopady hazardního hraní na zranitelné skupiny obyvatel, zejména mladistvé a osoby se sklonem k patologickému hráčství.

Zvláštní část důvodové zprávy se pak věnuje jednotlivým paragrafům a vysvětluje, co konkrétní ustanovení znamená, proč bylo zvoleno dané řešení a jaký má být jeho praktický dopad. Tato část je velmi užitá pro odbornou veřejnost, právníky, provozovatele hazardních her i orgány dozoru, protože pomáhá správně vykládat jednotlivá ustanovení v případě nejasností nebo sporných situací. Pokud je totiž znění zákona nejednoznačné, soudy a správní orgány se při výkladu často obracejí právě k důvodové zprávě, aby zjistily skutečný úmysl zákonodárce.

Důležité je zdůraznit, že důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách vznikala v procesu přípravy zákona, který nabyl účinnosti v roce 2017, přičemž od té doby prošla legislativa v této oblasti řadou novelizací, které reagovaly na vývoj trhu, zejména na rostoucí význam online hazardu a potřebu přísnější regulace reklamy a ochrany hráčů. I nadále v roce 2026 zůstává tento původní dokument klíčovým výkladovým zdrojem, ačkoliv k jednotlivým novelám byly zpracovány také samostatné důvodové zprávy, které vysvětlují důvody konkrétních změn. Pro pochopení celkové logiky regulace hazardu v Česku je tak nutné pracovat nejen se samotným textem zákona, ale i s doprovodnými důvodovými zprávami, které dávají jednotlivým pravidlům smysl a kontext.

Historie zákona o hazardních hrách v ČR

Regulace hazardních her na území České republiky prošla za posledních třicet let poměrně zásadním vývojem, který úzce souvisí i s tím, jak se postupně měnil pohled společnosti na tuto oblast podnikání. Základ moderní právní úpravy položil ještě v devadesátých letech zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, který vznikal v době, kdy se česká legislativa teprve učila reagovat na nově se rozvíjející trh se zábavou a sázením. Tento zákon platil s mnoha novelizacemi po dlouhá desetiletí, ovšem s postupujícím rozvojem internetu a online sázkových kanceláří se stával stále méně vyhovujícím a nedokázal pružně reagovat na nové formy hazardu, které se objevovaly mimo fyzické herny a kasina.

Zásadní přelom nastal v roce 2016, kdy byl schválen zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který nahradil původní zastaralou úpravu a vstoupil v platnost od 1. ledna 2017. Právě k tomuto zákonu byla vypracována důvodová zpráva, která dodnes slouží jako klíčový interpretační nástroj pro pochopení záměru zákonodárce. Důvodová zpráva zákon o hazardních hrách vysvětluje nejen z hlediska jednotlivých paragrafů, ale především popisuje širší kontext, proč bylo nutné přistoupit k tak rozsáhlé reformě. Mezi hlavní důvody patřila potřeba účinněji regulovat online hazard, zavést blokování nelicencovaných zahraničních provozovatelů a vytvořit transparentnější systém pro udělování licencí.

Důvodová zpráva rovněž zdůrazňovala cíl ochrany hráčů před patologickým hráčstvím, což se promítlo do zavedení registru osob vyloučených z hraní, tedy takzvaného RVO. Tento nástroj umožnil hráčům se sami zaregistrovat mezi vyloučené osoby, případně mohli být zařazeni na základě rozhodnutí soudu nebo exekutora. Dokument také podrobně popisoval, jak se má rozdělovat výnos z odvodů mezi státní rozpočet a obce, což byl bod, který vyvolával rozsáhlé diskuse mezi zástupci samospráv a centrální vlády.

Od roku 2017 pak zákon procházel řadou dílčích novelizací, které reagovaly na praktické zkušenosti s jeho aplikací. Například se upravovaly technické požadavky na herní systémy, zpřísňovaly podmínky pro reklamu na hazardní hry nebo se rozšiřovaly pravomoci Ministerstva financí při dohledu nad trhem. I tyto novely byly doprovázeny vlastními důvodovými zprávami, které vysvětlovaly, proč bylo nutné zákon dále upravovat, typicky s odkazem na vývoj technologií nebo na zkušenosti ze zahraničí.

V roce 2026 je tento zákon nadále platným a klíčovým právním rámcem pro regulaci hazardu v Česku, byť diskuse o jeho další modernizaci pokračují, zejména v souvislosti s rostoucím významem mobilních aplikací a nových forem online sázení. Historický vývoj ukazuje, že česká legislativa se snažila postupně reagovat na měnící se realitu trhu, přičemž důvodové zprávy k jednotlivým novelám zůstávají cenným zdrojem pro pochopení, jaké úvahy stály za konkrétními legislativními kroky a jak se stát snažil balancovat mezi podporou legálního podnikání a ochranou obyvatel před negativními dopady hazardu.

Novely zákona platné v roce 2026

V roce 2026 zákon o hazardních hrách prochází dalším vývojem, který navazuje na původní znění zákona č. 186/2016 Sb., jehož důvodová zpráva před lety definovala základní cíle regulace – tedy ochranu hráčů před nadměrným zadlužením, potlačení nelegálního provozování hazardu a vytvoření transparentního prostředí pro licencované provozovatele. Novely, které nabyly účinnosti v posledních letech a jejichž dopady se plně projevují právě letos, reagují na praktické zkušenosti s aplikací zákona a na proměňující se podobu trhu, zejména v oblasti online hazardu, který dnes tvoří naprostou většinu obratu odvětví.

Jednou z nejvýznamnějších změn, které se v roce 2026 reálně promítají do praxe provozovatelů i hráčů, je zpřísnění pravidel pro sebeomezující opatření. Registr osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, který funguje již od zavedení zákona, byl v posledních novelizacích rozšířen o možnost nastavení nižších finančních limitů přímo hráčem, a to napříč všemi licencovanými provozovateli současně. To znamená, že pokud si hráč nastaví omezení u jednoho subjektu, promítne se toto opatření automaticky i u ostatních licencovaných platforem, což výrazně ztěžuje obcházení ochranných mechanismů přechodem mezi různými kasiny.

Důvodová zpráva k původnímu zákonu kladla velký důraz na boj proti černému trhu, a právě tato oblast je v roce 2026 předmětem další legislativní pozornosti. Novela posiluje pravomoci Celní správy a Ministerstva financí při blokování nelegálních internetových stránek nabízejících hazardní hry bez příslušné české licence. Seznam blokovaných domén je pravidelně aktualizován a poskytovatelé internetového připojení jsou povinni implementovat blokaci rychleji než dříve, přičemž sankce za nedodržení této povinnosti byly zpřísněny.

Další podstatnou oblastí, kterou novely účinné v roce 2026 řeší, je zdanění hazardních her. Sazby daně z hazardních her, které se liší podle typu hry, byly v rámci fiskálních úprav mírně upraveny, což odráží snahu státu zajistit dostatečné příjmy do veřejných rozpočtů, aniž by však došlo k výraznému nárůstu motivace hráčů obracet se k nelegálním, nezdaněným platformám. Odvod z loterií a technických her tak zůstává jedním z klíčových zdrojů příjmů obcí, které mohou tyto prostředky použít i na financování programů prevence a léčby patologického hráčství.

Nelze opomenout ani novelizace týkající se reklamy na hazardní hry, kde došlo k dalšímu zpřísnění podmínek pro cílení reklamy na zranitelné skupiny, včetně mladistvých. Provozovatelé jsou nově povinni uvádět ve všech reklamních sděleních zřetelnější upozornění na rizika spojená s hraním a musí prokazatelně ověřovat věk uživatelů před zobrazením propagačních materiálů na digitálních platformách. Tato opatření vycházejí z dlouhodobě deklarovaného záměru zákonodárce, aby hazardní hry byly regulovány s ohledem na ochranu spotřebitele, nikoli pouze jako zdroj daňových příjmů.

Hlavní cíle regulace hazardu

Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách stojí na několika vzájemně propojených pilířích, jejichž smyslem je udržet provozování hazardu v mezích, které společnost dokáže bez větších škod unést. Základním cílem regulace je ochrana hráčů před nadměrným zadlužením a rozvojem patologického hráčství, což se v praxi promítá do povinnosti provozovatelů zavádět limity vkladů, prohry i času stráveného hraním. Tato ochranná opatření nejsou v roce 2026 pouhou formalitou, ale skutečně vymáhaným standardem, na jehož dodržování dohlíží Ministerstvo financí i další kontrolní orgány.

Druhým klíčovým bodem, který zákonodárce v důvodové zprávě zdůrazňuje, je prevence praní peněz a financování trestné činnosti prostřednictvím hazardních her. Hazardní sektor byl už v minulosti identifikován jako oblast s vysokým rizikem zneužití pro legalizaci výnosů z trestné činnosti, a proto zákon ukládá provozovatelům přísné povinnosti při identifikaci klientů, sledování podezřelých transakcí a jejich hlášení příslušným orgánům. Tato opatření se v posledních letech dále zpřísnila v návaznosti na evropské směrnice týkající se boje proti praní peněz, což se odráží i v aktuální praxi kontrolních institucí.

Neméně důležitým cílem je zajištění transparentnosti trhu a spravedlivé hospodářské soutěže mezi jednotlivými provozovateli. Důvodová zpráva vysvětluje, že bez jasně stanovených pravidel by na trhu mohli působit subjekty, které by obcházely daňové povinnosti nebo poskytovaly hráčům nevýhodné podmínky bez odpovídající kontroly. Proto zákon zavádí licenční systém, v jehož rámci musí každý provozovatel prokázat finanční stabilitu, odbornou způsobilost i bezúhonnost osob stojících za daným podnikáním. Tento systém funguje i v roce 2026 jako hlavní nástroj státní kontroly nad tím, kdo se na trhu s hazardními hrami vůbec může pohybovat.

Zákon si dále klade za cíl omezit dostupnost hazardu pro rizikové skupiny, zejména pro mladistvé a osoby, které se již dříve dostaly do finančních potíží v souvislosti s hraním. Součástí této snahy je centrální registr osob vyloučených z hraní, do kterého se mohou hráči zapsat sami, nebo do něj mohou být zařazeni na základě rozhodnutí soudu či exekutora. Tento registr je pravidelně aktualizován a provozovatelé mají povinnost jej při vstupu hráče do herny či online kasina kontrolovat.

Poslední, ale ekonomicky velmi významný cíl spočívá v zajištění stabilních příjmů pro veřejné rozpočty, přičemž důvodová zpráva zdůrazňuje, že výnosy z odvodů za provozování hazardních her jsou z velké části směrovány na podporu sportu, kultury a řešení sociálních důsledků hazardu. I v současné podobě zákona zůstává tento princip zachován, přičemž diskuse o výši a rozdělení odvodů se v odborných i politických kruzích vedou i nadále, zejména v souvislosti s rostoucím podílem online hazardu na celkových tržbách sektoru.

Ochrana hráčů před herní závislostí

Zákon o hazardních hrách i důvodová zpráva k němu vychází z premisy, že hazardní hry nejsou běžným zbožím ani službou, ale činností, která s sebou nese značná společenská rizika, zejména riziko vzniku patologického hráčství. Právě proto je ochrana hráčů, a to nejen těch dospělých, ale především mladistvých a osob ohrožených závislostí, jedním z hlavních cílů celé právní úpravy. V roce 2026 se toto téma stává ještě naléhavějším s ohledem na rozmach online hazardu, kdy je hra dostupná prakticky nepřetržitě z mobilního telefonu či počítače, a bariéry, které dříve existovaly u kamenných provozoven, v digitálním prostředí často mizí.

Důvodová zpráva zdůrazňuje, že stát má povinnost aktivně předcházet vzniku a rozvoji hráčské závislosti, nikoli pouze reagovat na její důsledky. Z tohoto důvodu zákon zavádí řadu konkrétních nástrojů, jejichž smyslem je omezit expozici rizikových skupin hazardu a poskytnout hráčům možnost regulovat vlastní chování. Mezi tyto nástroje patří především registrace hráčů, díky které lze ověřit věk a totožnost osoby vstupující do hry, a tím fakticky vyloučit přístup osob mladších 18 let k jakékoliv formě hazardní hry, ať už v kamenném kasinu nebo na internetu.

Klíčovým prvkem systému ochrany je registr vyloučených osob, do kterého jsou zapisováni jednak hráči, kteří se sami rozhodli hazard nehrát, jednak osoby, u nichž bylo vyloučení nařízeno, například v souvislosti s exekucí, insolvencí nebo pobíráním dávek v hmotné nouzi. Provozovatelé mají povinnost tento registr před umožněním hry kontrolovat, a to jak u online, tak u landbased provozoven. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že bez centrálního a závazného registru by byla ochrana zranitelných osob pouze formální, protože hráč by mohl snadno přejít k jinému provozovateli.

Zákon dále počítá s nastavením finančních a časových limitů, které si hráč může sám zvolit, a s možností dobrovolného omezení přístupu do herních prostor či na herní platformy. Provozovatelé jsou povinni sledovat chování hráčů a v případě podezření na rizikové hraní jim poskytnout informace o možnostech pomoci, případně jim hru dočasně nebo trvale omezit. Důvodová zpráva rovněž klade důraz na osvětu a prevenci, včetně povinnosti uvádět na hazardních zařízeních a webových stránkách varovné texty a odkazy na odborná pracoviště, kde lze vyhledat pomoc.

Nedílnou součástí systému ochrany je také financování preventivních a léčebných programů, na které je odváděna část výtěžku z hazardu prostřednictvím odvodů a daní. Tyto prostředky jsou směrovány do státního rozpočtu i do rozpočtů obcí, kde mohou být využity na podporu adiktologických služeb, poradenství a osvětových kampaní zaměřených na rizika hazardu.

V roce 2026 se diskuse kolem ochrany hráčů dále rozvíjí zejména v souvislosti s online hazardem a jeho dostupností přes mobilní aplikace, kde je nutné klást stále větší důraz na technická opatření, jako je automatické vyhodnocování rizikového chování a včasné varování hráčů, aby byla naplněna základní filozofie zákona, tedy že hazard má být zábavou, nikoliv cestou k závislosti a sociálnímu propadu.

Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách není pouhým formálním doplňkem legislativního textu, nýbrž klíčem k pochopení skutečných úmyslů zákonodárce a společenských hodnot, které má regulace hazardu chránit.

Bohumil Truxa

Licencování provozovatelů hazardních her

Licencování provozovatelů hazardních her stojí na principu, že provozovat hazardní hry na území České republiky může pouze subjekt, který získal příslušné povolení od Ministerstva financí. Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách vychází z toho, že stát musí mít nad tímto odvětvím kontrolu nejen z hlediska fiskálního, ale především z důvodu ochrany hráčů a prevence sociálně patologických jevů, které s hazardem souvisejí. Licenční řízení proto není pouhou formalitou, ale komplexním procesem prověřování žadatele, jeho vlastnické struktury, ekonomické stability a bezúhonnosti osob, které za daným subjektem stojí.

Zákon rozlišuje několik typů základních povolení podle druhu provozované hry – jde například o loterie, kursové sázky, bingo, technické hry nebo živé hry provozované v kasinech. Každý z těchto typů má svá specifická pravidla, přesto však společným jmenovatelem zůstává povinnost prokázat dostatečné finanční zázemí a transparentní původ vloženého kapitálu. Ministerstvo financí při rozhodování zohledňuje i to, zda žadatel v minulosti neporušoval daňové nebo jiné právní předpisy, což má zabránit vstupu neseriózních subjektů do tohoto citlivého odvětví.

Důvodová zpráva zdůrazňuje, že licencování má rovněž chránit hospodářskou soutěž a zamezit vytváření nekontrolovaných monopolů na trhu. Zároveň se však snaží nastavit podmínky tak, aby nebyly likvidační pro menší regionální provozovatele, kteří dlouhodobě působí například v oblasti loterií nebo turnajů, a aby zákon nevytvářel bariéry, které by fakticky znamenaly rezignaci na regulaci ve prospěch několika velkých hráčů na trhu. Vyváženost mezi přísností dohledu a udržením konkurenčního prostředí je jedním z klíčových témat, které se v odůvodnění opakovaně objevuje.

Součástí licenčního procesu je také posouzení technického řešení, kterým bude hazardní hra provozována, zejména pokud jde o online prostředí. Vzhledem k tomu, že internetové sázení a online kasina představují v roce 2026 dominantní segment trhu, je klíčovým prvkem přísné testování herních systémů, ověřování generátorů náhodných čísel a napojení na centrální registr, který slouží ke sledování sázek jednotlivých hráčů. Tento registr má zásadní význam pro fungování systému samoexkluze, díky němuž se hráči mohou sami vyloučit z účasti na hazardních hrách u všech licencovaných provozovatelů najednou.

Nedílnou součástí licencování je i povinnost provozovatele odvádět zálohy a poplatky spojené s vydáním a udržováním povolení, což má sloužit jako další pojistka proti tomu, aby na trh vstupovaly subjekty bez reálného ekonomického zázemí. Ministerstvo financí má zároveň pravomoc licenci odejmout, pokud provozovatel opakovaně porušuje zákonné povinnosti, zejména v oblasti ochrany hráčů, evidence sázek nebo odvodu daní. Tento mechanismus představuje jeden z hlavních nástrojů, jak udržet trh pod kontrolou i po samotném udělení povolení, nikoli jen v okamžiku vstupu provozovatele na trh.

Online hazard a jeho specifická úprava

Online hazardní hry představují oblast, kterou zákon o hazardních hrách řeší podstatně podrobněji než dřívější právní úprava, a důvodová zpráva k tomuto zákonu vysvětluje, proč si internetové prostředí vyžádalo samostatný a poměrně komplexní režim. Zatímco u kamenných provozoven lze regulaci opřít o fyzickou přítomnost provozovatele, kontrolu na místě a jasně definovaný prostor, u online hazardu tyto nástroje chybí a musí být nahrazeny jinými mechanismy. Důvodová zpráva proto zdůrazňuje, že internetové hazardní hry vyžadují technická opatření, která by u klasického provozu byla nadbytečná, ale v digitálním prostředí se stávají klíčovým prvkem ochrany hráčů i státního dohledu.

Jedním z centrálních bodů je otázka ověřování totožnosti a věku hráče. Zatímco v kamenné herně obsluha vidí, kdo do provozovny vstupuje, online prostředí umožňuje anonymitu, kterou zákon musí aktivně prolomit. Proto se v úpravě objevuje požadavek na registraci hráčských účtů, ověření identity prostřednictvím dostupných nástrojů a napojení na registr osob vyloučených z hraní. Důvodová zpráva vysvětluje, že bez těchto opatření by online hazard mohl snadno obcházet ochranu nezletilých a osob, které se do problémů se závislostí na hazardu již dostaly nebo se dostat mohou.

Dalším specifickým prvkem, který zpráva rozebírá, je otázka technického umístění serverů a dat. Provozovatelé online hazardních her musí zajistit, že herní systémy a data o hráčích jsou dostupné orgánům dozoru, typicky Ministerstvu financí a Celní správě, a to i v případě, že technická infrastruktura fyzicky sídlí mimo území České republiky. Tento požadavek reaguje na přeshraniční povahu internetových služeb, kdy se hráč nachází v jedné zemi, ale server může být umístěn v jiné, často mimo Evropskou unii. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že bez jasných technických standardů by byl reálný dohled prakticky nemožný.

Zákon také řeší mechanismus blokování nepovolených internetových stránek, tedy takových, které nabízejí hazardní hry bez příslušné licence vydané v České republice. Důvodová zpráva popisuje, že tento nástroj byl zaveden jako reakce na rozsáhlou nabídku zahraničních provozovatelů, kteří cílili na české hráče, aniž by podléhali domácí regulaci, daňové povinnosti nebo ochranným mechanismům. Seznam blokovaných stránek vede Ministerstvo financí a jeho aktualizace probíhá v podstatě kontinuálně.

Nezanedbatelnou částí je i úprava samoregulačních nástrojů, jako jsou limity vkladů, časová omezení hraní nebo možnost dobrovolného vyloučení se z registru hráčů. Právě tyto nástroje, jak zpráva zdůrazňuje, mají v online prostředí větší význam než v kamenném provozu, protože hráč může hrát bez omezení kdykoliv a odkudkoliv, čímž se zvyšuje riziko nekontrolovaného chování a rozvoje závislosti.

Zdanění hazardních her a odvody

Zdanění hazardních her v České republice vychází z principu, že jde o specifickou činnost, která přináší provozovatelům nadstandardní zisky plynoucí z rizikového podnikání s omezenou konkurencí regulovanou státem, a proto je zdanění nastaveno odlišně od běžné korporátní daně z příjmů. Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách zdůrazňuje, že odvodová povinnost provozovatelů je konstruována jako samostatná daň z hazardních her, upravená samostatným zákonem o dani z hazardních her, který doprovází samotnou regulaci povolování a provozu her. Tato konstrukce byla zvolena záměrně, aby stát měl nástroj, jak flexibilně reagovat na vývoj trhu a zároveň zajistil dostatečné příjmy do veřejných rozpočtů, aniž by museli provozovatelé podléhat komplikovanému a nepřehlednému systému výjimek v rámci obecné daně z příjmů.

Sazby daně se liší podle druhu hazardní hry, což odráží rozdílnou míru rizikovosti a ziskovosti jednotlivých segmentů trhu. Nejvyšší zdanění je tradičně uplatňováno u technických her, tedy zejména u výherních hracích přístrojů a podobných zařízení, protože právě tento segment je považován za nejrizikovější z hlediska vzniku problémového hraní a souvisejících společenských nákladů. Naproti tomu loterie a další číselné hry mají sazbu nižší, což vychází z jejich odlišné povahy a nižší frekvence hraní u jednotlivého hráče. Důvodová zpráva výslovně uvádí, že diferenciace sazeb má reflektovat sociální rizikovost jednotlivých typů her, a nejde tedy pouze o fiskální nástroj, ale i o regulační prvek, který má odrazovat od rozšiřování nejrizikovějších forem hazardu.

Významnou součástí odvodového systému je také rozdělení výnosu daně mezi státní rozpočet a rozpočty obcí, na jejichž území je hazardní hra provozována. Tento mechanismus byl zaveden s cílem kompenzovat obcím náklady spojené s dopady hazardu na místní komunitu, tedy zejména náklady na sociální služby, prevenci a řešení negativních společenských jevů. Obce tak mají přímou motivaci regulovat provoz heren a kasin na svém území pomocí obecně závazných vyhlášek, přičemž finanční prostředky z odvodů jim umožňují alespoň částečně financovat opatření zmírňující negativní dopady hazardu.

Důvodová zpráva rovněž akcentuje, že zdanění musí být nastaveno tak, aby nevytvářelo prostor pro přesun aktivity provozovatelů do nelegální sféry nebo do zahraničí. Proto je sazba daně kalkulována s ohledem na konkurenceschopnost regulovaného trhu, aby legální provozovatelé nebyli nuceni obcházet zákon kvůli nadměrné daňové zátěži. Zákon zároveň stanovuje pravidla pro výpočet základu daně, kterým je zpravidla rozdíl mezi přijatými vklady a vyplacenými výhrami, tedy tzv. hrubá herní hra, což zajišťuje transparentnost a předvídatelnost výběru daně i pro samotné provozovatele. Celý systém odvodů je tak koncipován jako vyvážený nástroj mezi fiskálními zájmy státu, ochranou hráčů a udržením legálního a kontrolovatelného trhu s hazardními hrami.

Role Ministerstva financí a dozorových orgánů

Ministerstvo financí zastává v systému regulace hazardních her postavení klíčového orgánu, jehož role se v průběhu let výrazně proměnila a rozšířila. Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách jasně vysvětluje, proč právě tento úřad převzal odpovědnost za dohled nad odvětvím, které má citelný dopad na veřejné rozpočty i na sociální prostředí. Ministerstvo financí totiž nevykonává jen kontrolní funkci, ale podílí se rovněž na tvorbě koncepčních materiálů, metodických pokynů a na vyhodnocování dopadů regulace na trh. Tato dvojí role, tedy zákonodárná i dohledová, je v textu zdůvodněna snahou o provázanost mezi teoretickým nastavením pravidel a jejich praktickým vymáháním.

Podle důvodové zprávy bylo hlavním impulsem pro posílení pravomocí ministerstva zjištění, že dřívější systém rozděloval odpovědnost mezi příliš mnoho institucí, což vedlo k roztříštěnosti a nejednotnému výkladu předpisů. Ministerstvo financí tak převzalo koordinační funkci, přičemž spolupracuje s Finanční správou, Celní správou a dalšími dozorovými orgány, které se podílejí na kontrole provozovatelů v terénu. Tato spolupráce je popsána jako nezbytná podmínka pro účinné vymáhání pravidel, protože bez vzájemné výměny informací by nebylo možné odhalovat neoprávněné provozování hazardních her ani sledovat chování hráčů v online prostředí.

Významnou část odpovědnosti ministerstva tvoří také vydávání a odnímání licencí. Důvodová zpráva zdůrazňuje, že licenční řízení musí být transparentní a musí zabránit vstupu subjektů, které by mohly ohrozit veřejný zájem, ať už z důvodu finanční nestability, nejasné vlastnické struktury nebo dřívějšího porušování zákona. Ministerstvo financí má pravomoc žádosti zamítnout, licenci podmínečně udělit nebo ji v případě závažného porušení podmínek odebrat. Tato pravomoc je vnímána jako nástroj, který má chránit hráče i státní rozpočet před neseriózními provozovateli.

Dozorové orgány, které z pověření ministerstva provádějí kontroly, mají za úkol sledovat dodržování technických parametrů herních systémů, ověřovat správnost odváděných odvodů a daní a v neposlední řadě kontrolovat, zda provozovatelé plní povinnosti spojené s ochranou hráčů, tedy zejména s omezováním přístupu osob se závislostí na hazardu. Text zprávy uvádí, že bez důsledného dozoru by regulační opatření zůstala pouze na papíře a provozovatelé by mohli obcházet pravidla, aniž by hrozil reálný postih.

Ministerstvo financí má rovněž povinnost pravidelně informovat veřejnost a další státní instituce o vývoji trhu s hazardními hrami, včetně statistik týkajících se výše vybraných daní, počtu vydaných licencí a případů odhalených porušení. Tato transparentnost je v důvodové zprávě označena za způsob, jak posílit důvěru veřejnosti v to, že regulace skutečně funguje a že stát nad odvětvím hazardu udržuje efektivní kontrolu. Zároveň se počítá s tím, že role ministerstva se bude v čase přizpůsobovat novým technologickým trendům, zejména rozmachu online hazardu, kde je nutné neustále aktualizovat nástroje dohledu tak, aby odpovídaly reálným rizikům digitálního prostředí.

Sankce za porušení zákona

Zákon o hazardních hrách staví systém sankcí na principu, že provozování hazardních her je vysoce regulovanou činností, u které stát musí mít účinné nástroje k vynucení dodržování stanovených pravidel. Důvodová zpráva k zákonu opakovaně zdůrazňuje, že bez odpovídajícího sankčního mechanismu by celá regulace postrádala smysl, protože provozovatelé by mohli porušovat své povinnosti bez reálné hrozby postihu. Proto zákon rozlišuje mezi přestupky fyzických osob a správními delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, přičemž výše pokut se odvíjí od závažnosti protiprávního jednání a od toho, jaký zájem chráněný zákonem byl porušen.

Nejzávažnější sankce hrozí za provozování hazardní hry bez příslušného povolení, tedy takzvaného černého hazardu. Tato oblast je z pohledu státu prioritní, protože nelegální provozovatelé neplatí odvody, neplní povinnosti spojené s ochranou hráčů a nepodléhají žádné kontrole. Pokuty za tento typ jednání se pohybují v řádu milionů korun a v některých případech může dojít i k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákoníku, pokud jednání dosáhne určité intenzity nebo způsobí škodu větího rozsahu. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že hranice mezi správním deliktem a trestným činem musí být nastavena tak, aby odrazovala i organizované skupiny, které se snaží obcházet regulaci prostřednictvím serverů umístěných v zahraničí.

Další okruh sankcí se týká porušení povinností při ochraně hráčů, zejména nedodržení limitů sázek, nedostatečné identifikace hráčů nebo nerespektování rejstříku osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. Zanedbání povinnosti ověřit, zda hráč není v tomto rejstříku zapsán, patří mezi nejčastěji sankcionovaná pochybení, protože přímo ohrožuje osoby, které se rozhodly ze své vlastní vůle přístup k hazardu omezit. Zákon zde počítá s pokutami, které mohou dosáhnout několika milionů korun, a v opakovaných případech i s odnětím nebo omezením povolení k provozování hazardní hry.

Sankční systém dále zahrnuje postihy za porušení povinností souvisejících s odváděním required informací dozorovým orgánům, zejména Ministerstvu financí a Celní správě, které vykonávají dohled nad odvětvím. Pokud provozovatel neposkytne požadované podklady, zatajuje údaje o herních systémech nebo neumožní kontrolu na místě, hrozí mu sankce nezávisle na tom, zda byl zjištěn i jiný, závažnější delikt. Důvodová zpráva vysvětluje, že tato ustanovení mají zajistit, aby dozorové orgány měly reálnou možnost ověřit, zda provozovatel dodržuje všechny podmínky povolení, a to i tehdy, pokud samotné porušení není na první pohled zjevné.

Výše pokut se odvíjí od typu porušení, opakovanosti jednání a míry zavinění, přičemž zákon umožňuje správním orgánům přihlédnout i k tomu, jaký prospěch provozovatel z protiprávního jednání získal. Vedle finančních pokut může být uloženo i odnětí povolení, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, pokud šlo o technické zařízení used k neoprávněnému provozování hazardní hry. Tento kombinovaný přístup má podle důvodové zprávy zajistit, že sankce budou nejen citelné, ale zároveň přiměřené konkrétní situaci a schopné odradit i subjekty, které by jinak mohly kalkulovat s tím, že případná pokuta bude nižší než zisk z nelegální činnosti.

Srovnání s regulací v EU

Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách se v otázce regulace hazardu nemohla vyhnout srovnání s přístupy, jaké volí jednotlivé členské státy Evropské unie, neboť oblast hazardních her patří k těm, které Evropská unie neharmonizuje jednotným způsobem prostřednictvím závazné směrnice. Každý stát si tak zachovává značnou míru suverenity při nastavení vlastních pravidel, což vede k pestré mozaice přístupů od velmi liberálních až po přísně restriktivní modely. Právě tato roztříštěnost byla jedním z důvodů, proč tvůrci českého zákona hledali inspiraci u zemí, které mají s regulací online i landbased hazardu delší zkušenost a osvědčily se jim konkrétní mechanismy dohledu a ochrany hráčů.

V rámci srovnání se často poukazuje na Maltu, která je dlouhodobě vnímána jako jedna z nejliberálnějších jurisdikcí v Evropě a sídlí zde velké množství provozovatelů online hazardu působících přeshraničně. Maltský model je založen na relativně nízké daňové zátěži a poměrně jednoduchém licenčním řízení, což přilákalo desítky mezinárodních společností, ale zároveň to vyvolává otázky ohledně dostatečné ochrany spotřebitele. Na druhé straně spektra stojí státy jako Německo nebo Francie, kde je regulace mnohem přísnější, sázkové limity jsou nastaveny restriktivněji a stát klade velký důraz na prevenci patologického hráčství. Německý model, zejména po reformě mezistátní smlouvy o hazardu, zavedl centrální limity vkladů napříč všemi licencovanými operátory, což je princip, který se v diskuzích o českém zákoně také objevoval jako inspirace pro tuzemský registr sebeomezení.

Důvodová zpráva rovněž zmiňuje Velkou Británii, byť již není členem Evropské unie, jako příklad státu s propracovaným systémem dohledu prostřednictvím nezávislého regulátora, který má rozsáhlé pravomoci ukládat sankce a odebírat licence. Britský přístup je často citován jako vzor pro efektivní kombinaci volnějšího trhu s přísným vymáháním pravidel ochrany hráčů. Naproti tomu se poukazuje i na severské státy, konkrétně na Švédsko, kde byl v posledních letech zaveden reregulovaný model s omezeným počtem licencí a důrazem na sociální odpovědnost provozovatelů.

Text důvodové zprávy zdůrazňuje, že český zákon usiluje o vyvážený přístup, který se snaží čerpat z pozitivních zkušeností zahraničních modelů, aniž by kopíroval jediný konkrétní vzor. Cílem je nastavit takovou regulaci, která umožní legální a kontrolovaný trh, ale zároveň minimalizuje rizika spojená s hazardní závislostí a nelegálním provozováním her mimo dohled státu. Srovnání s EU tak slouží především jako argumentační opora pro konkrétní opatření obsažená v zákoně, jako jsou registr vyloučených osob, omezení reklamy nebo povinná verifikace hráčů, přičemž se zdůrazňuje, že podobné nástroje se v evropském kontextu již osvědčily a jejich zavedení v České republice odpovídá obecnému trendu posilování ochrany spotřebitele v této citlivé oblasti podnikání.

Výhled dalších legislativních změn

Legislativní vývoj v oblasti hazardních her nelze v roce 2026 považovat za uzavřený, přestože zákon o hazardních hrách i doprovodná zákonná úprava daně z hazardních her procházejí od svého přijetí již více než jedním desetiletím praktických zkušeností. Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách sice v době svého vzniku formulovala poměrně komplexní koncepci regulace, ta se však v průběhu let ukázala jako živý dokument, který je nutné přizpůsobovat technologickému i společenskému vývoji. Ministerstvo financí i další dotčené resorty proto pokračují v přípravě dílčích novelizací, které mají reagovat na praktické problémy identifikované při aplikaci zákona v praxi provozovatelů, orgánů dozoru i samotných hráčů.

Jedním z klíčových témat, které bude podle dostupných signálů rezonovat i v nadcházejícím období, je další zpřísnění pravidel pro online hazard, zejména v souvislosti s ochranou zranitelných skupin hráčů, včetně mladistvých a osob s tendencí k patologickému hráčství. Diskutuje se o rozšíření registru vyloučených osob, zpřesnění mechanismů automatické detekce rizikového chování a o posílení pravomocí Ministerstva financí při kontrole technických zařízení a herních systémů. Tyto úvahy navazují na základní filozofii, kterou důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách již dříve deklarovala – tedy na snahu chránit společnost před negativními důsledky hazardu, aniž by byl zcela znemožněn legální provoz.

Dále se očekává, že pozornost zákonodárců se zaměří na otázku zdanění a jeho spravedlivého rozložení mezi jednotlivé druhy her, neboť praxe posledních let ukázala rozdílnou ziskovost a rizikovost technických her, live sázek a kurzového sázení. Debata se rovněž dotýká přerozdělování výnosů z odvodů mezi obce, kraje a stát, což je téma citlivé zejména pro samosprávy, které dlouhodobě upozorňují na nedostatečnou kompenzaci sociálních a bezpečnostních dopadů hazardu na místní úrovni.

Nelze opomenout ani technologický rozměr budoucí regulace. S rozvojem umělé inteligence, kryptoměnových platebních metod a přeshraničního poskytování služeb prostřednictvím zahraničních platforem bude nutné aktualizovat definice a kontrolní mechanismy tak, aby odpovídaly realitě digitálního trhu roku 2026. Očekává se, že novela bude řešit i otázku spolupráce s poskytovateli internetového připojení a platebních služeb při blokování nelegálních provozovatelů, kteří působí bez licence udělené v České republice.

V neposlední řadě se hovoří o potřebě harmonizace české úpravy s vývojem na úrovni Evropské unie, byť oblast hazardu zůstává primárně v kompetenci jednotlivých členských států. I tak se v odborných kruzích diskutuje o sdílení osvědčených postupů, zejména v oblasti prevence gamblingu a přeshraniční spolupráce dozorových orgánů.

Souhrnně lze říci, že výhled dalších legislativních změn v oblasti hazardních her směřuje k vyváženému, ale postupně se zpřísňujícímu modelu regulace, který reaguje na technologické novinky, sociální rizika i fiskální zájmy státu a samospráv, přičemž základní principy formulované v původní důvodové zprávě zůstávají nadále východiskem pro budoucí úpravy zákona.